°CHYBOVALA, ALE ONA SE ZAMILOVALA°

       Doufám, že se najde více příznivců mého blogu,
                    protože jich nikdy moc nebylo.

     Přímé přesměrování na PP. >>Poslední Pokušení<<
                                

Srpen 2010

Eclipse. Hot news.

31. srpna 2010 v 20:36 | Mei. |  Odpad

  • Taylorova nejoblíbenější scéna: Jacobův a Bellin polibek.
  • Kristen nosila paruku, neboť měla moc krátké vlasy.
  • Ashley Greene měla na natáčení pořádné manýry.
  • Kristen a Rob se měli na natáčení oslovovat "muži" a "ženo".


Poslední pokušení.2

31. srpna 2010 v 16:58 | Mei. |  Poslední Pokušení
A máme tady 2.díl >Posledního pokušení<
Tentokrát je to trošku kratší, ale za to se tam snad něco už děje. ;))

poslední pokušení
Doktor Black se na mě pouze podíval, v jeho očích jsem nemohla vyčíst žádnou náladu. Nebyl ani smutný, veselý nebo zamyšlený. Prostě se na mě díval jako na nějakou věc. Nesnáším, když se na mě takhle někdo dívá, nikdy to nevěští něco dobrého! A samozřejmě tohle nebylo jinak. Po chvíli na mě začal mluvit, nerozuměla jsem mu. Mluvil v lékařských faktech a podobných věcech.
Ale slova, jako nevyléčitelné jsem prostě přeslechnout nemohla. "Pane doktore! Nechtě těch lékařských žvástů a řekněte mi už, co se to se mnou děje." Vyjekla jsem na něj. Už jsem se prostě neudržela, vřela ve mně krev a točila se mi hlava. Trochu se lekl, ale hned se uklidil. " Tak dobře Slečno McCasiová, řeknu vám to tak abyste to pochopila. Vaše tělo protrpělo velkou ztrátu krve, to ale samozřejmě víte. Některých buněk máte v krvi více a některé tam prostě chybí a to je velmi špatné. Podle našich mnohých testů, které jsem právě absolvovala, to vypadá, že trpíte rakovinou."
Rakovinou? Opravdu řekl slovo rakovina? Po tomto slově se mi zatočila ještě více a já upadla do černé tmy.
Jen co jsem otevřela oči, skláněly se nade mnou dvě sestry a doktor Black. Dala jsem si ruku na obličej a ucítila něco mokrého, podívala se na ni a byla červená. Ach ne, už zase! Sestry mi pomohly, se zvednou na nohy a podepíraly mě, abych znovu neupadla. Po chvíli se mi udělalo lépe a mohla jsem už stát sama. Podívala jsem se na doktora. "Pane doktore Blacku, je pravda to co jste mi říkal? Opravdu mám rakovinu? Ale jak je to možné?" musela jsem si sednout, abych znovu neupadla. "Je mi to opravdu líto, ale je to tak. Vaše tělo prodělalo mnoho komplikací s alergiemi, co máte. A tohle je nejspíš ukončení všeho toho co jste prožila." Odmlčel se. "Počkat, počkat!" začala jsem vyšilovat. "Jak ukončení toho co jsem prožila? Jako že je se mnou konec? Jako The end? Edieu?" těžce se mi dýchalo a křičela jsem přes celou ordinaci. Ty dvě sestry co tam byly s námi, mě chytly pod pažemi a snažili se mě udržet. Křičela jsem, kopala. Neudržela jsem v sobě už tu všechnu zášť, k tomu ještě tahle nemoc. Prostě jsem vybuchla. Chvíli mě držely a já se uklidnila. "Co si to dovolujete, slečno? Dělat nám tady takovéhle divadlo. Mohla jste zůstat doma a klidně si zvracet krev jak by vám bylo libo."zakřičel na mě doktor. Věděla jsem, že mají být vlídní na pacienty v jakékoliv situaci, ale mé chování si tohle prostě vyprosilo. Chovala jsem se jako nějaké zvíře. Zmohla jsem se pouze na tiché "omluvte mě" rozrazila dveře ordinace a utíkala dlouhou chodbou ven s nemocnice.
Nezastavila jsem se, ani když jsem vyběhla ven. Běžela jsem celou cestu až domů. V hlavě mi kolovalo ještě více myšlenek než předtím. Co jsem komu udělala, že mě takhle trestá? Kolik času mi ještě zbývá? Když v tom jsem do někoho narazila.
Pokračování již brzy...

Nový design.

31. srpna 2010 v 1:34 | Mei. |  Odpad
Takže. Neměla jsem na večer/noc co dělat. Tak jsem si trochu více překopala design. Mě se líbí, je takový jemný. Do šedo-černé barvy. ;) Není moc agresivní. Prostě přesně podle mé nálady.
Tak doufám, že se vám bude líbit. ;)

Mei.

Poslední pokušení.

30. srpna 2010 v 20:44 | Mei. |  Poslední Pokušení
Když jsem tohle začala psát, myslela jsem si. Napíšu pouze něco krátkého, ale najednou se z toho vynořilo tohle. O trochu víc delší psaní. :D Nestydím se za to. Vím, že to tady nebude asi nikdo číst, ale jestli se sem třeba po roce, dvou, tří vrátím, tak si tohle aspoň já přečtu.

poslední pokušení
Stalo se to vlastně nedávno, byl první školní den a já si to jako obvykle napochodovala do třídy jako poslední asi půl hodiny po zazvonění. Nevadilo mi to. Nikdy jsem nezapadala do naší spořádané třídy, vždycky jsem všude nějak, vlastně jakoby nepatřila. Takže jen co jsem otevřela dveře do třídy, všichni se na mě podívali a začali si něco šeptat. Hm, jakoby mě to zajímalo. Sedla jsem si do své lavice, úplně dozadu, tam mi zůstala má počmáraná lavice s polorozpadlou židlí. Okolo mě byly pouze prázdné lavice, všichni seděli co neblíže tabule a katedře. "Proboha, to je snad třída pakoňů." Řekla jsem si, protože to jinak snad vysvětlit nešlo.
Přečkala jsem první školní den, po zazvonění zvonku, jsem jako první vystřelila ze třídy a hnala jsem si to přímou čarou ke mně domů. V polovině cesty se mi ale přitížilo, sedla jsem si na první lavičku, abych si odpočinula. Najednou jsem se předklonila a z mých úst se vyřinula jasně červená krev. Co se to děje.? Strašlivě jsem se lekla, držela jsem si ruce u pusy a mými prsty stále protékala ta červená tekutina. Rychle jsem se zvedla a snažila se co nejrychleji dostat domů. Před očima se mi vybavil snad celý můj život. Smrt matky, která se předávkovala. Lidi, které jsem všechny zavrhla jen kvůli tomu, že jsem se uzavřela do sebe. Můj kluk, který se, se mnou rozešel pouze kvůli mé hlouposti.
Než jsem si tohle všechno v hlavě urovnala, byla jsem doma a odemykala dveře. "Jsem doma." Zakřičela jsem do tichoprázdna, ale odpovědi se mi nedostalo. Přešla jsem rychle malou chodbu vydlážděnou drahými kachličkami a vešla jsem do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla. Nevypadala jsem zrovna nejlépe. Pusu jsem měla celou červenou a o podlitých červených očích ani nemluvě.
Rychle jsem se umyla a doufala, že to bude třeba jen nějaká viróza. Přišla jsem do pokoje a lehla si na svou krásně ustlanou postel. No já vím, je divné, aby dívka jako já, která se o nic a o nikoho nestará, měla pořádek v pokoji, ale to je asi to jediné, na čem mi záleží. Nemůžu žít ve špíně a v prachu. Jsem alergická skoro na všechno. Je to život na dvě věci! Nesnáším to tady. Stále si uklízet, vysávat, na co to je? Potom se lidé diví, že se s nimi nebavím a teď do toho ještě tahle krev! S tím není něco v pořádku.
Rozhodla jsem se jít na druhý den k doktorce, druhý den ve škole jsem opravdu nechtěla prožít tak, že by mi ta krev vystříkla z úst znovu.
To by bylo pěkné pozdvižení. Vlastně, nikdo by se o to ani nestaral. Já nikoho nezajímám. Sakra, to mám, ale život! Než jsem si to všechno v hlavě probrala, už jsem stála před velkými vchodovými dveřmi do nemocnice. V téhle budově jsem byla už mockrát. Znám to tady jako své boty a s pár doktory si už v klidu tykám. Jsou docela v pohodě, jen mě to tady stejně straší, několik měsíců jsem to tady proležela. Řeknu vám, žádný med tady ležet, kolem vás pouze 4 bílé stěny, postel vyrobená z pár kusů železa. Přístroje, které zlověstně cvakají, blikají a vydávají všelijaké zvuky. Chodí kolem vás pouze doktoři v bílém a na puse mají roušky, aby náhodou od vás něco nechytili. Hm, jako byste byli nějaká nákaza!
Nebudu na to raději myslet, soustředím se spíš na to, co mi může teď být.
Došla jsem k ordinaci doktora Edgara Blacka. K mému štěstí nikdo nebyl v čekárně, tak mě okamžitě vzal dovnitř. Vypadalo to tam jinak než kde jinde. Na stěnách visely velké obrazy lidských vnitřností a různých věcí. Nelíbilo se mi to tam, ale vydržet jsem to musela, abych zjistila, co se mi stalo. Sedla jsem si na vyšetřovací stůl a čekala, co se bude dít. Po chvíli přišel doktor, na puse měl jako obvykle bílou roušku. Kruci, jak já to nesnáším. Připadám si jako mrtvola a on patolog! "Dobrý den" vydala jsem ze sebe, co nejzdvořileji jsem dokázala. "Dobrý den, slečno McCasiová. Co se vám tedy děje?" Podívala jsem se na něj a najednou se mi opět zatočila hlava a z mé pusy se vyřinula krev. Sestřička rychle vzala nějaký kbelík a dala mi ho pod ústa. V přívalu krve jsem se zmohla na jednu větu. "Stačí tohle jako vysvětlení?" a okamžitě ze mě vyletěla další pěkná dávka krve. Po chvíli to ustalo, utřela jsem si pusu kapesníkem a podívala se na doktora. Ten tam pouze stál a klepal si propiskou do čela. "Tak co se mnou teda je?" zeptala jsem se ho. "Nevím jistě, ale určitě to nevypadá zrovna nejlépe. Musíme udělat ještě pár testů a snad přijdeme na to, proč vyvrhuješ krev." Po slovech vyvrhuješ krev, se mi zatočila hlava ještě více, ale svou pusu jsem nechala zavřenou.
Provedlo se pár testů. Jednou mi brali krev, potom mě poslali do velkého tunelu a zkoumali mozek a nakonec do mě něco píchni a zjišťovali něco v těle. Celá procedura trvala asi 3 hodiny. Stále jsem byla přesvědčená, že to nic nebude. Jen mi dají nějaké prášky a já půjdu v pořádku domů. Ale zmýlila jsem se.
Došel ke mně doktor Black a v ruce držel štos papírů. "Slečno McCasiová, raději se posaďte." V hlavě se mi najednou začal motat roj myšlenek. Že by další fáze nějaké angíny? Nebo snad něco důležitějšího?

Pokračování příště...

Pouhý sen.

30. srpna 2010 v 17:42 | Mei. |  Odpad
Co já v tom mém bordelu v NB jednou nenajdu. ;) Básnička stará takový 4 měsíce. ♥

Myslela si, že jí svět padá k nohám,
připadala si sama, smutná, ubohá,
než přišel on, ten osudový den,
který vypadal jako ten nejúžasnější sen.

Vešla do snu s otevřenýma očima,
poprvé se cítila šťastná, svá a tak nevinná,
sen pokračoval dál,
jenže najednou jakoby jí někdo růžové brýle z očí sňal.

Uviděla, tmu, bolest a trápení,
protože on už v jejím snu není,
začala žít život nový,
až jí odbily život smutné kostelní zvony.

Nyní životem proplouvá jako bílá mlha,
srdce jí to odloučení trhá,
zjistila, že bez něj nedokáže žít,
ale ona o něm nechce každý den jen snít.

Chce zpátky svůj růžový sen,
plný touhy, vášně a radostných změn,
již nechce své tělo dále trápit,
ale ví, že se to už nedá vrátit.

Už nikdy ho nebude mít,
nikdy s ním nebude moci být,
nad propastí nakonec skončí,
chvíli čeká, udělá krok a do hlubin skočí.
Neměla sílu bez něj žít,
nyní o něm bude navěky v pekle snít.

Poraďte. ;))

23. srpna 2010 v 14:32 | Mei. |  Odpad
Napadlo mě, že bych sem dala novou rubriku a nebo něco co by vás bavilo.
Vím, není vás tady hodně, co sem chodíte a vůbec že tu něco čtete. :D Ale co to tady oživit.?
hm
  • Podejte do komentářů návrhy, co mi tady chybí a co byste tady uvítali. ;)
  • Beru jakýkoliv nápad.
  • Děkuji předem, bo poslední dobou mám těžké období a vůbec si nevím s ničím rady, natož s blogem. ;) ♥
Mei.

I ♥ Prague.

23. srpna 2010 v 14:24 | Mei. |  Diary
pr
I ♥ Prague. Myslím, že tenhle název je vystačující.

Víkend jsem strávila v Praze. Nejdokonalejší to místo bylo... Nechci se nějak moc rozepisovat. Pouze tady zapečetit svoje zážitky. ;) ♥
Nejlepší kluci, lidi okolo, památky, počasí.!  Naprosto dokonalý víkend. Chtěla bych tam zůstat. Přestěhovat se tam a žít tam svůj svět, bo tady v tomhle zapadákově jsem za tu nejhorší pizdu a pi*u světa.:(( Odstěhovat se směr Prágl by bylo to nejlepší co bych kdy udělala.!!

Prostě a jednoduše. >> Miluju Prahu. << a říkejte si co chcete.

d

Nejhorší sen.

16. srpna 2010 v 0:14 | Mei. |  Diary
Můj.

  •      Vždycky jsem si myslela, že nemůžu mít horší noční můry než ty kde mi někdo zlomí srdce a nebo zabije. :D To je oproti tomuhle pouze nic.!
  •      Nedokázala jsem si představit, den kdy přijdu o svého miláčka Mr.Fufíka.! ♥ Jen díky němu nejsem v pokoji zcela sama. Jeho kousání, prdění, pištění mi dodává pocit bezpečí a spokojenosti. ;)
  •      Až do tohohle dne.! Usnula jsem jako obvykle, ale najednou se mi zdálo, že mi prostě umřel.! ON.! Mi prostě umřel.! :( Najednou sem dostala pocit, úzkosti, samoty a nejistoty. Nedokážu si představit jaké to bude, až se to doopravdy stane. Snažím se o něj starat co nejlépe můžu, ale copak to jde aby žil navěky.?? :( >> až ho ztratím, bude sice nový/nová, ale on je prostě on. Jediný co umí prdět, kousat a drápat po skle až mě to vzbudí. :)

JB: >>Somebody To Love.♥

16. srpna 2010 v 0:01 | Mei. |  New
Jako já vím, že polovina obyvatelstva celého světa, tohohle zpěváka nesnáší a něco proti němu má. Nevím sice co jim kdy provedl. :D Nebo že by ti lidi měli malé mozečky.? (Jestli patříte k těm nesnášečům sorry.!) Ale nechápu, ty kteří ho prostě pomlouvají.

  • Já se nestydím vykřičet do světa. *Justin Bieber se mi líbí a nevadí mi, má dobré písničky a je sympatickej* A je na tom snad něco špatného.? Nemyslím si. ;) Je snad člověk jako ostatní a myslím, že za všema těma pomluvama stojí jedna velká ZÁVIST.! :) Můj názor
Jinak písnička jménem.
SOMEBODY TO LOVE. Je opravdu dobrým hitem. ;) >> Všichni narážejí na to, že Justin umí zpívat jen Baby Baby Baby, Oh Oh Oh, Yeah Yeah Yeah.!! Ale to je přece pouze jedna písnička z mnoha co on zpívá.!!!

Tak tedy >STL< Somebody to love.

  • Z nějakého důvodu, mi nejde přidat video. Technické důvody. Snad se to brzy zpraví. ;)

Nail design. 0.1

15. srpna 2010 v 23:47 | Mei. |  Makeup
Ano, je trochu více divné dávat Nail design do makeupu. Ale, vytvářet novou rubriku. Na to jsem až moc líná bytost. ;)
Tak abych to nějak začala. 
  • Nail design jsou vlastně možnosti nalakování a úprava nehtů. To si myslím, že každý ví. ;) Nejsem sice moc expert na tyhle techniky, ale pokouším se vylepšovat se. ;) Samozřejmě na svých nehtech. :)
hm
d
A technika.? V CČ.! ♥♥♥

Eclipse.

15. srpna 2010 v 23:34 | Mei. |  Odpad


Třetí pokračování Twilight ságy přináší další romantickou zápletku. Osudová láska mezi lidskou dívkou Bellou a upírem Edwardem má trhliny. Poté, co Edward Bellu v předešlém díle opustil, vytvořilo se silné pouto mezi Bellou a vlkodlakem Jacobem. V ECLIPSE se dozvíme, jak silné to pouto je a zda Bella opravdu Edwardovi odpustila či si zvolí Jacoba. Kromě milostného trojúhelníku se zde vynořuje i vážné nebezpečí, které zachvátilo město Seattle. Vypadá to, že narůstající počet úmrtí není možné ignorovat a že se budou muset spojit odvěcí nepřátelé, upíři a vlkodlaci, aby ochránili obyvatele městečka Forks.<< Takhle by to popsali lidé na internetových stránkách. :)

  • Můj dojem je podobný, ale v něčem se liší. Áno, puberťácký názory na Edwarda, Bellu a Jacoba.! :D 
  • Tak abych začala..>> 
EDWARD: Sice jsem si ho v prvním a druhém díle, nesmírně oblíbila. Řeknu že v trojce, mi tak sympatický nepřišel. Nevím sice čím by to mohlo být, ale je to pouze můj názor.

BELLA: Její rozhodnutí změnit se v upíra z ní nevyprchalo a vzít si Edwarda. No nevím jeslti je to dobrý krok a nebo není. Podle mě, je ale hodně odvážná, že tohle všechno podstupuje.

JACOB: Co říct.? Jeho dokonalé tělo, obličej a všechno mě dovádí k šílenství. :D Ale to je vedlejší. V tomhle díle mi přijde nejsympatičtější. Jeho láska k Belle a všechno. Dokonalost.**

Zpravujeme.

14. srpna 2010 v 13:11 | Mei.
nnn
Tak abych byla stručná. Blog by se dneska mohl, mohl rozjet. Vidím, že tady přišlo jen pár lidí a nic nenapsalo. :( To mě zamrzelo. Ale co se dá dělat, s tímhle jak to tady teď vypadá nemůžu čekat zázraky.
Jinak, fotka v brýlích>black and white< Bude úvbodní fotkou na takové ty moje "kecy" Které vlastně nikoho nezajímají. :D Tak jen když uvidíte tuhle fotku>>> Tak je na vás jestli to budete číst nebo ne. ;)
Tak já jdu do rekonstrukce. 


Ciao*

Rozjedeme to.

14. srpna 2010 v 3:00 | Mei.
nnn
Tak abych se v krátkosti představila. Má přezdívka je Mei. Jméno.? To není podstatné. ;) Tenhle blog >mislove< je starý už několik let.... Přes školu jsem na něj zapomněla. Prošla jsem s radostí prvákem, tak na konci prázdnin kdy už mám skoro všechny zážitky za sebou, jsem tenhle blog vlastně, jakoby oživila.! ;)
Nebude to nic extra, protože nejsem moc dobrý grafik a podobné věci. :D 'Trochu vám upravím fotky v Psku a to je všechno. :D 
Tak abych neodbočila. Tenhle blog bude vlastně taková náhražka nudného času který doma občas trávím. Budu sem dávat své dojmy, fotky, rady apod.. ;)) 
Tak, ale teď neboť jsou 3 hodiny, tak jdu do postele. ;)


Ciao*