°CHYBOVALA, ALE ONA SE ZAMILOVALA°

       Doufám, že se najde více příznivců mého blogu,
                    protože jich nikdy moc nebylo.

     Přímé přesměrování na PP. >>Poslední Pokušení<<
                                

Říjen 2010

Poslední pokušení.8

25. října 2010 v 0:02 | Mei. |  Poslední Pokušení
Po dlouhé době, jsem si opět sedla k NB a napsala další pokračování PP. Snad se bude líbit.:)

Musela jsem si promnout oči, abych se ujistila, že vidím dobře. Opravdu za domovními dveřmi stál on? Marcuez? Ten tajemný kluk, se kterým jsem byla před chvílí venku? To není možné. Jak by našel můj dům, kde vzal mou adresu, vždyť se vůbec neznáme ani já nevím, kde přesně bydlí. Je to všechno divné. Z mého přemýšlení mě probudilo tupé zabouchání na dveře. "Gabrielo, jsi tam?" zavolal. A jeho líbezný hlas mi rozehřál to místo, kde bych měla mít srdce. Otevřela jsem dveře a dívala jsem se na něj pohledem totálního idiota. Chvíli mi nedocházel fakt, že tam opravdu stojí. "Haló, je někdo doma?" lusknul mi prsty před očima a já se v tu ránu probrala. "Ach, ano. Promiň, trochu jsem se ztratila. Počkat! Jak víš, kde bydlím?" podívala jsem se na něj a čekala na odpověď.
Tvářil se trochu ustrašeně a lehce se červenal. V jeho očích jsem viděla stydlivost a přitom i velkou radost. Pročísl si vlasy svými prsty a podíval se na mě. "No, abych řekl pravdu. Já jsem tě sledoval. Nevím, jestli se na mě budeš zlobit anebo nebudeš, ale já prostě potřeboval zjistit, kde bydlíš!" jeho tváře se zarděly ještě více. "Neboj, nezlobím se, že jsi mě našel, jen mě překvapila tvá reakce na můj, no prostě na to co se předtím událo. I když, vlastně ani nepřekvapilo, nejspíš nevídáš každý den nějakou holku, která na ulici zvrací krev. Takže tvá reakce "vylekaného králíka" byla vlastně v normálu." Nechtěla jsem mu nic vyčítat, to by ani nešlo. On byl ztělesněním něčeho dokonalého, snad ani ne pozemského. Co to říkám? Nadpozemského? Asi bych si měla konečně udělat ve své hlavě pořádek!
Podívala jsem se na něj, určitě jsem se zase na chvíli ztratila v mých myšlenkách, protože přede mnou mával rukama a smál se. "Probuď se, Gabrielo, ty se pořád ztrácíš. A vím, ten úprk nebyl zrovna vzorem vychovanosti, ale vystrašilo mě to. Máš pravdu, dívky chrlící na ulici krev opravdu každý den nepotkávám. Ale musel jsem se vrátit, abych se ujistil, jestli jsi v pořádku a nic se ti nestalo. Měl jsem o tebe strach!" A opravdu v jeho očích se zaleskly slzy. "Ale to je v pořádku nemusíš mít o mě…" "Počkej! Co to máš za sebou? Co tam leží na zemi?" přerušil mě v půlce věty a odstrčil stranou. "Ne! Nechoď tam." Snažila jsem se ho zadržet, ale už bylo pozdě. Stál před Kenyho mrtvolkou a nehýbal se, pouze konečky prstů se mu divně třásly. "Co, co to je?" Otočil se zpátky a podíval se mi do očí. Musela jsem před jeho pohledem ucuknout, byla v něm zloba, nenávist. Místo očí měl pouze úzké proužky a těmi mě sledoval. Snad ani nemrkal, pouze se na mě díval a jeho prsty se třásly. "Co to je!" přidal na intenzitě hlasu, až to se mnou škublo! "Můj pes." Odpověděla jsem a snažila se, aby v mém hlasu nebyl znát strach. "Můj mrtvý pes." Dodala jsem, ale už jsem to nevydržela a rozklepala jsem se. Přišel ke mně blíž, stále jsem se bála na něj pohledět. Cítila jsem, jak mě jeho pohled probodává, jak na mě dopadá. Vztáhl ke mně své paže a chytil mě za ramena. Jeho dotek byl hebký, nebyl tak strašlivý, jaký jsem si představovala. Po chvíli jsem se odhodlala a podívala jsem se na něj. Najednou jako by se změnil, jeho pohled byl vlídný až laskavý. Jeho oči se otevřely a už se na mě nedíval stylem "chci tě zabít", ale jako hodný kluk odvedle. "Co se tomu psovi stalo? Kdo mu to udělal?" zeptal se mě, ale v jeho hlase byla stále lehce slyšet zloba, snažila jsem se na to nemyslet. "Kdo mu to udělal?" zopakoval svou otázku a upřel na mě pohled.
Najednou jsem uslyšela dunivé zvuky, které vycházejí ze sklepa. Zvuky čím dál rychleji se přibližující. "Ach ne!" povzdychla jsem si. "Tak kdo to udělal?" Jeho stisk už nebyl tak jemný, už začínal bolet. "Já!" zakřičel někdo za Marcuezem, okamžitě jsem poznala, kdo to byl. Otec! Nejspíš uslyšel, jak se tady bavíme tak přišel nahoru udělat pořádek.
"A vy jste kdo?" odpověděl Marcuez a otočil se. Najednou by se mu krve nedořezali. Ztuhl a jen se díval před sebe. Ani se nehnul, všechny jeho svaly byly jako zmrazené. Díval se na mého otce a nehýbal se. "Marcuezi! Marcuezi! Co se ti stalo? Jsi v pořádku?!" zatřásla jsem s ním. Otevřel ústa a potichu řekl: "Gabrielo, neměl bych tady být. Udělal jsem chybu, že jsem tě vyhledal, ale já jsem musel zjistit, jestli jsi v pořádku. Vidím, že v pořádku jsi, tak já raději půjdu.
Nemám tady být!" Panika. Ano, panika byla zřetelně slyšet v jeho hlase. Nic víc nic míň. Pouze strašná panika. Otočil se, podíval se na mě, poslal mi ještě jeden poslední úsměv a zmizel z domu. Co to bylo? Proč se najednou tak lekl? Co má společného s mým otcem? Na tyhle otázky musím mít odpověď! 

Po dvou letech.

3. října 2010 v 14:14 | Mei. |  Odpad
Po dvou letech jsem našla něco, co jsem ani nevěděla,že existuje. :D Příběh. To byly časy jak jsem milovala fantasy a podobné věci. Směju se sama sobě, jak jsem tohle mohla kdy napsat, ale proč to sem nedát žé.!? :D
Pointa:
V minulosti byl jeden svět ve kterém žily společné národy Algrové a Numllové . Algrové a Numllové spolu válčili již po mnoho let. Jejich boje neutichaly. Jenže v době největšího boje se draci vzbouřily. Nemohli už ustát ty války a to, že je elfové a lidé vyhazují z jejich země. Spojily svoje síly ohně, země, vzduchu a vody. Vytvořili silnou energii a s úmyslem zničit říši Algrů
a Numllů ji použili proti nim. Místo toho aby říše srovnaly se zemí je rozdělili na dvě části. Na každé části zůstal jeden národ.Mezi nimi se objevila velká "díra". Moře. Algrové se snažili dostat k Numllům a naopak. Bohužel uprostřed moře které je rozdělovalo byl velký vír který zničil a pohřbil pod vodou všechny lodě které se snažili dostat na druhou stranu. Takže oba národy zůstaly oddělené. Snažili se dostat na druhou stranu, ale marně. Pokaždé je velký vír pohřbil pod vodou. Nastal mír. Ale pouze do té doby než pomocí portálů
přišli do říše Algrů zlé bytosti.Snaží se dostat bájnou svatou knihu Ornat. V knize je zapsaná minulost, přítomnost a budoucnost říše Eresius. Pomocí téhle knihy se snaží změnit budoucnost říše a dostat ji tak do svých rukou.
Osud říše je v rukou mladičké elfky Arias a mladého člověka
jménem Cloud.
To ale ještě neví co všechno je čeká a jaké tajemství objeví.
>>>Začátek Celý článek.;) >> Má to 3 kapitoly, není to dokončené, nevím jestli s tím budu pokračovat, pro mě je teď nejdůležitější Poslední Pokušení;):P