°CHYBOVALA, ALE ONA SE ZAMILOVALA°

       Doufám, že se najde více příznivců mého blogu,
                    protože jich nikdy moc nebylo.

     Přímé přesměrování na PP. >>Poslední Pokušení<<
                                

Prosinec 2010

animace PP

21. prosince 2010 v 12:23 | Mei.
gif

Končím.

20. prosince 2010 v 17:00 | Mei. |  Odpad

Končím. 


Ano, čtete správně. Nikdo sem nechodí. PP taky nikdo nečte. Ale končím pouze s tímto blogem.!! Pokusím si založit nový a trošku ho proslavit i když vím, že se mi to nepodaří, ale budiž, pokusím se.. Takže tady už nebudou žádné nové články a PP se přesunuje na nový blog. Dám sem ještě adresu kde budu dále přebývat... Ale to bude tak vše.! 

Poslední pokušení.9

8. prosince 2010 v 20:56 | Mei. |  Poslední Pokušení
Po dlooouhé době sem něco dám. Krátkou část PP. :) Ale aspoň něco.;) Tak ať se líbí.:)

Chvíli jsem tam jen tak stála jako zamrzlá na jednom místě. Po chvíli jsem se vzpamatovala a otočila na otce. V jeho očích už neplanula taková nenávist jako předtím, ale stále byl jeho pohled k nevydržení. Neřekla jsem ani slovo a odešla jsem do pokoje. Stále jsem měla před očima svého mrtvého mazlíčka. Neměla jsem sílu ho odnést a pohřbít. Lehla jsem si na postel a z očí se mi vyhrkly slzy. Uslzenýma očima jsem se podívala na kalendář vedle postele a uvědomila jsem si, že mám dneska schůzku s doktorem Blackem v jeho ordinaci. Úžasné! Co mi zjistí? Další hřebík do rakve? Jako bych toho neměla dost.
Do ordinace jsem přišla s menším zpožděním, ale nevadilo to. Doktor přišel o půl hodiny později. Chápete to? O půl hodiny! Jsem si přeseděla zadek na té tvrdé stoličce v čekárně. V čekárně na smrt! Po dlouhé době pro mě přišla sestra, ať jdu za doktorem. Vešla jsem do ordinace a dívala jsem se opět na ty strašné stěny oblepené hrůznými obrázky. Black se na mě nějak podivně usmíval, nepřipadalo mi to zrovna přirozené, když mu do ordinace přijde dívka s rakovinou. "Posaďte se!" pokynul mi a já jsem si dřepla na opět tvrdou židli! "Mám pro vás mnoho dalších výsledků vaší diagnózy. Pár špatných, ale i dobrých zpráv, i když těch je mnohem méně. Tak abych začal. Potvrdila se má diagnóza rakoviny, určil jsem přesně, o jakou se jedná. Teda o jaké se jedná!".
Zastavila jsem ho. "Jak to myslíte o jaké? Jich je snad více? To snad ne!". "Nechte mě prosím domluvit!"začal mluvit vyšším hlasem. "Ano, máte jich více. Krvácení z úst vám vyvolává rakovina krve, ale našli jsme i pár možných nádorů v oblasti mozku." Mozku? Já mám nádory na mozku? Vždycky jsem si z toho dělala srandu, že jsem hloupá kvůli nádorům na mozku, ale až tak? "Ale to není vše, slečno, máte i příznaky na rakovinu plic, nejspíše poděděnou po matce nebo otci, protože jak jsem zjistil, nekouříte. Omlouvám se, je těch špatných zpráv přespříliš. Ale teď k těm lepším. Všechny typy rakovin nejsou akutní a smrtelné." Dívala jsem se na něj a byla jsem asi bílá jako stěna, protože mi sestra najednou začala nabízet vodu, a ať se pořádně napiju.
"Takže jsem smrtelně nemocná, ale aspoň pár rakovin není akutních? To mi chcete říct? To mě má uklidnit?!" Doktor neodpovídal, jen se na mě omluvně díval. Zatočila se mi hlava ale ustála jsem to.